﻿&editionNumber=47
&editionVolume=3561

&centralHeader="Poslední odpor u Stalingradu"
&mainArticleHeader="Německý postup pokračuje"
&mainArticleText="Poté, co se počáteční německý postup zastavil v tvrdých městských bojích ve Stalingradu, se město stalo jedinou posedlostí Wehrmachtu. Sám Führer vydal počátkem tohoto týdne operační rozkaz č. 1, kterým zastavil všechny ostatní operace podél dlouhé frontové linie. Podle zpráv z německých pozic se Wehrmacht minulý týden připravil k poslednímu velkému úderu. Sovětské velení mělo přirozeně k dispozici stejné informace a Čujkov okamžitě zahájil protiútok ve snaze získat alespoň trochu prostoru. Jak sovětští důstojníci opakovaně zdůrazňují, jejich stísněné postavení na břehu Volhy výrazně omezuje možnost přesouvat jednotky podél fronty. 37. gardové a 95. střelecké divizi se podařilo vytvořit trochu prostoru, úspěch se však měřil jen metry zaplacenými krví.

Němci přesto vrhli vpřed 90 000 mužů a 300 tanků. Za soustředěné podpory Luftwaffe byli sovětští obránci ohromeni brutalitou útoku. Ani týdny bojů ve Stalingradu je nepřipravily na eskalaci takového rozsahu a je otázkou, zda by je na ni vůbec něco připravit mohlo. 14. tanková divize využila získané hybnosti, prorazila k Volze a rozdělila 62. armádu na dvě části. Po těžkých bojích se severní obrana začala hroutit. Padla také traktorová továrna, jeden z klíčových bodů sovětské obrany, ovšem až po několika dnech bojů.

Není překvapením, že posily obou armád jsou nasazovány okamžitě; pojem záloha už ve Stalingradu dávno ztratil význam. Paulus osobně poslal do těžkých bojů u traktorové továrny odpočaté 305. a 73. pěší divize, zatímco Čujkov okamžitě nasadil nově příchozí 138. sibiřskou divizi. Smyčka se utahuje a pod tlakem se hroutí stále více sovětských divizí, zbývající obránce však zřejmě pohání vzdor a zoufalství. Vítězství Wehrmachtu se někdy zdá vzdálené pouhé hodiny a celou frontu od Leningradu až po Kavkaz zachvátilo podivné ticho. Každý voják, německý i sovětský, v pochmurném očekávání čeká na zprávy."
&secondaryArticleHeader="Japonské námořní ostřelování působí škody navzdory předchozímu neúspěchu"
&secondaryArticleText="Po vítězství u Midway dosáhly spojenecké síly v jihovýchodní Asii dalšího úspěchu u mysu Esperance na Guadalcanalu. Spojenci zachytili dvě japonské námořní skupiny a z boje vyšli vítězně. Jedna japonská skupina zřejmě zásobovala jednotky v oblasti, zatímco druhou tvořily tři těžké křižníky a dva torpédoborce, s nimiž se americký svaz střetl. Je možné, že šlo o část sil, které před několika měsíci potopily tři spojenecké křižníky u ostrova Savo. Japonci po ztrátě jednoho křižníku a jednoho torpédoborce ustoupili se značným poškozením. Na oplátku se jim podařilo potopit jeden spojenecký torpédoborec.

Americký svaz pod velením kontradmirála Normana Scotta poté pátral po druhé japonské skupině, která po vyložení nákladu nepozorovaně unikla. Určitou útěchou pro spojenecké velitele bylo, že letounům z Hendersonova letiště se podařilo v oblasti potopit další dva torpédoborce. Hendersonovo letiště na Guadalcanalu tak nadále zůstává jedním z hlavních předmětů boje mezi japonskými a spojeneckými silami v jihovýchodní Asii. Vybudovali je Japonci, ale Spojenci ho obsadili jen několik dní po dokončení. Právě to pravděpodobně přivedlo japonský svaz tak blízko, protože vše nasvědčuje tomu, že plánoval námořní ostřelování letiště.

Dva japonské křižníky skutečně zaútočily na Hendersonovo letiště jen několik dní po této akci, což ukazuje odhodlání Japonců spojeneckou pozici zničit nebo alespoň oslabit a usnadnit její znovudobytí. Křižníky identifikované jako Kinugasa a Čókai zasypaly letiště dlouhotrvající palbou z osmipalcových děl. Vzhledem k současnému vývoji je proto vážně možné, že se Japonci pokusí Hendersonovo letiště dobýt útokem."
&fakeArticle1Header="Ukrajinští kolaboranti pomáhají Německu"
&fakeArticle2Header="Spojenci se snaží získat důstojníky Vichy na svou stranu"